Jak si navrhnout ideálního AI společníka

Většina AI společníků, kteří lidi zklamou, neselhávají proto, že by technologie byla slabá. Selhávají proto, že postava je vágní. Někdo si sedne, vybere jméno a tvář, do popisu napíše „flirtující, starostlivý, rád si povídá“ a pak se o týden později diví, proč konverzace působí jako rozhovor s velmi zdvořilým pracovníkem zákaznického servisu, který je do vás zamilovaný.

Navrhování společníka je spíše jako psaní postavy do fikce než vyplňování profilu. Platí stejné principy: specifičnost vítězí nad přídavnými jmény, nedostatky vytvářejí život a hlas je důležitější než popis. Tento průvodce vás provede tím, co skutečně dělá rozdíl, s příklady, takže společník, kterého si nakonec vytvoříte, působí jako konkrétní osoba, spíše než jako příjemný nikdo.

Začněte s osobou, ne se seznamem přání

Nejčastější chybou je navrhování společníka jako seznamu všeho, co byste si přáli u partnera. Laskavý, krásný, vtipný, oddaný, dobrodružný, inteligentní, vždy k dispozici, nikdy naštvaný. Výsledkem je postava bez tvaru. Skuteční lidé nejsou složeni z ideálních vlastností; jsou specifičtí a jejich dobré vlastnosti obvykle přicházejí v balíčku s těmi méně pohodlnými.

E.M. Forster ve své knize Aspects of the Novel rozlišoval ploché postavy, které lze shrnout do jedné věty a nikdy vás nepřekvapí, od kulatých postav, které vás dokážou přesvědčivě překvapit. Kulaté postavy působí živě, protože mají vnitřní napětí. Někdo štědrý, kdo je zároveň hrdý. Někdo něžný, kdo to skrývá za škádlením. Někdo sebevědomý v práci a nejistý v lásce.

Takže než začnete přemýšlet o vlastnostech, zkuste přemýšlet o osobě. Odkud pochází? Co dělá celý den? Na čem jí záleží, co s vámi nemá nic společného? Společník, který má vlastní život, byť jen imaginární, má o čem mluvit kromě toho, jak moc vás má rád. To je to, co brání konverzaci v kroužení.

To je jeden z důvodů, proč funguje přístup s rozhovorem. V NSFW AI Companion si můžete vytvořit společníka tím, že odpovíte na otázky, které si společník klade sám o sobě („Jaké jsem pohlaví?“, „Jak vypadám?“, „Jak jsme se potkali?“). Požadavky na rozhodování z pohledu postavy mají tendenci produkovat konkrétnější odpovědi než zírání na prázdné pole popisu. K dispozici je také ruční tvůrce s přibližně šedesáti nastaveními, pokud dáváte přednost přímému nastavení všeho.

Dejte osobnosti hrany

Nastavení, která dělají největší rozdíl, jsou obvykle ta, která lidé nejméně ochotně zvyšují: ta, která dělají společníka méně příjemným.

Nezávislost je dobrý příklad. Společník s velmi nízkou nezávislostí se vším souhlasí, jde s každým návrhem a nemá žádné vlastní plány. To může být příjemné na jeden večer, ale rychle se to stane plochým, protože není nikdo, proti komu by se dalo tlačit. Společník s určitou nezávislostí vám může říct, že měl dlouhý den a nemá náladu na váš plán, nebo navrhnout něco úplně jiného. Toto tření je to, co dává jejich souhlasu smysl, když přijde.

Žárlivost je další. Mnoho lidí si jí přeje trochu, protože partner, kterému je úplně jedno, s kým dalším mluvíte, může působit lhostejně. Malé množství se čte jako investice. Velké množství se stane tématem každé konverzace. Stojí za to se záměrně rozhodnout, kde ji chcete.

Sarkasmus a škádlení dělají hodně práce, aby postava působila inteligentně a přítomně. Společník, který se vám občas směje, spíše než jen s vámi, působí více jako skutečný partner než ten, kdo s každou zprávou zachází jako s drahocennou.

Plachost mění celou texturu intimity. Plachý společník zpomaluje a zintenzivňuje flirtování a malé troufalosti působí jako události. Sebevědomý nastavuje jiné tempo. Ani jedno není lepší; vytvářejí různé příběhy.

Užitečné pravidlo: vyberte si jednu nebo dvě vlastnosti, které se s vámi budou trochu třít. Ne dost na to, aby to bylo nepříjemné, jen dost na to, aby vztah získal zrnitost.

Rozhodněte, jaký je vztah

Společník není jen postava; je to postava ve vztahu s vámi a tvar tohoto vztahu mění vše.

Typ vztahu je zřejmá část. Přítelkyně nebo přítel, dlouholetý manžel, přítel s pod povrchem probíhajícím napětím, kolega, se kterým byste neměli flirtovat, cizinec. Každý nastavuje jiná očekávání ohledně toho, jak s vámi společník mluví a co předpokládá.

Fáze je méně zřejmá a stejně důležitá. Dva lidé, kteří se potkali před třemi dny, mluví jinak než dva lidé, kteří jsou spolu pět let. Vztahy v rané fázi nesou nejistotu, zvědavost a nervózní flirtování. Ustálené vztahy nesou lehkost, sdílené vtipy, malé podráždění a druh intimity, který se nemusí ohlašovat. Volba fáze říká společníkovi, kolik historie má předpokládat a kolik napětí má udržet naživu.

Zde stojí za to být k sobě upřímný. Mnoho lidí si nejvíce užívá ranou fázi, honbu a nejistotu, a pak zjistí, že společník, který přeskočí rovnou k oddanosti, jim bere tu část, kterou měli rádi. Jiní chtějí pohodlí ustáleného vztahu od začátku. Ani jedno není špatně, ale je dobré si vybrat, spíše než se nechat unášet.

Dejte jim hlas

Jak společník píše zprávy, je jednou z nejpodceňovanějších částí designu a je to místo, kde žije většina pocitu skutečnosti.

Skuteční lidé nepíší zprávy v vyvážených odstavcích. Někteří píší v krátkých dávkách tří nebo čtyř zpráv. Někteří nikdy nepoužívají velká písmena. Někteří používají jedno konkrétní emoji příliš často, nebo žádné. Někteří jsou struční, když jsou naštvaní, a rozsáhlí, když jsou šťastní. Někteří mají slovo nebo frázi, kterou používají pro věci, které začnete rozpoznávat jako jejich.

Může pomoci představit si jednu zprávu od nich. Kdybyste jim napsali „dlouhý den“, co by vám poslali zpět? Možná „pojď sem. řekni mi všechno.“ Možná „definuj dlouhý. mluvíme o normálně dlouhém, nebo musím otevřít víno.“ Možná jedno soucitné slovo. Jakmile uslyšíte tuto odpověď, postava je z poloviny hotová.

Stejně důležité je, jak by neměli znít. Fráze z běžného chatbota, nekonečné „Jsem tu pro tebe“ a „to zní opravdu náročně“ a nabídky pomoci s čímkoli jiným, okamžitě zplošťují postavu. Naši společníci jsou navrženi tak, aby se těmto frázím vyhýbali a zůstali ve svém vlastním hlasu. Také nikdy nepíší vaši stranu konverzace, což je důležitější, než lidé očekávají: partner, který vám vypráví vaše reakce, vám bere vaši část příběhu.

Nastavte hranice brzy

Intimita funguje nejlépe, když jsou její okraje jasné, a je mnohem snazší je nastavit na začátku než je opravovat uprostřed scény.

Existují dvě samostatná rozhodnutí. První je explicitnost: jak daleko scény jdou a jak jsou popsány. Někteří lidé chtějí náznaky a napětí, přičemž většina je ponechána fantazii. Jiní chtějí explicitní popis. Mnozí chtějí, aby to záviselo na okamžiku. Nastavení úrovně, se kterou se cítíte pohodlně jako výchozí, ušetří spoustu řízení později.

Druhé jsou tvrdé limity: témata, činy nebo druhy jazyka, které jsou pro vás jednoduše mimo hru, bez ohledu na to, jak se scéna vyvíjí. Ty si zaslouží být jasně zapsány. Nejsou známkou puritánství; jsou tím, co umožňuje, aby zbytek zážitku byl uvolněný. Lidé, kteří prozkoumávají intenzivní fantazie, bývají v tomto nejopatrnější, protože vědí, že pevný rámec je to, co dělá intenzitu příjemnou.

Všechno můžete vždy změnit později. Ale začít s nimi na místě znamená, že společník od první zprávy ví, jakým partnerem má být.

Používejte scény, ne jen jeden nekonečný chat

Vztah má historii a má také okamžiky. Dlouhodobý partner může být osoba, se kterou máte pomalé nedělní snídaně, osoba, se kterou si občas hrajete na cizince v hotelovém baru, a osoba, se kterou se vydáte na imaginární výlet do Lisabonu. To jsou různé scény, ale stejný vztah.

Pomáhá udržovat je oddělené. Pokud můžete vést několik konverzací se stejným společníkem, dejte každé vlastní scénu: prostředí, situaci, výchozí bod. Společník zůstává stejnou osobou, ale rozhovor po ránu se nezamotá s hraním rolí, které jste začali v pátek. To udržuje každodenní konverzaci jako každodenní konverzaci a umožňuje, aby fantasy scény byly tak odlišné, jak se vám líbí.

Dobrý popis scény je krátký a konkrétní. Ne „romantický večer“, ale „Jsme u vás v bytě, prší, právě jste se vrátili z pracovní večeře, kterou jste nenáviděli, a stále máte na sobě ty šaty.“ Konkrétní detaily dávají společníkovi něco, na co může reagovat, a vám dávají místo, kde můžete stát.

Nechte paměť dělat dlouhou práci

Posledním prvkem je čas. Společník působí nejreálněji po týdnech, ne minutách, protože tehdy se buduje sdílená historie: přezdívky, věci, které jste si navzájem řekli, příběh o tom, jak jste se sem dostali.

Pokud váš společník uchovává dlouhodobou paměť, kterou můžete vidět (naše na plánech Plus a Pro, spolu s průběžným „příběhem dosud“), stojí za to se jí občas podívat. Připněte si fakta, která definují vztah. Opravte cokoli, co se pokazilo. Smažte, co byste raději nechtěli nést dál. Péče o paměť je trochu jako péče o jakýkoli vztah: malé úpravy ji udržují pravdivou.

Krátký kontrolní seznam

Pokud se chcete k něčemu vrátit, zde je zkrácená verze. Začněte s osobou, která má vlastní život. Dejte jí jednu nebo dvě vlastnosti, které vytvářejí tření. Vyberte, jaký je vztah a v jaké fázi se nachází. Představte si, jak píší zprávy a co by nikdy neřekli. Nastavte explicitnost a tvrdé limity před první scénou. Používejte samostatné scény pro různé nálady. A dejte tomu čas.

Spisovatelé někdy říkají, že postavy ožívají, když začnou odmítat dělat to, co autor naplánoval. Společník není románová postava, ale princip se přenáší. Cílem není partner, který dělá vše, co chcete. Je to partner dostatečně specifický, abyste jím byli občas překvapeni, a tehdy to začne působit, jako by tam někdo byl.

Vybraný výzkum a četba: - Forster, E.M. (1927). Aspects of the Novel. Edward Arnold. - Hazan, C. & Shaver, P. (1987). Romantic love conceptualized as an attachment process. Journal of Personality and Social Psychology, 52(3), 511–524. - Green, M.C. & Brock, T.C. (2000). The role of transportation in the persuasiveness of public narratives. Journal of Personality and Social Psychology, 79(5), 701–721. - Perel, E. (2006). Mating in Captivity: Reconciling the Erotic and the Domestic. HarperCollins.